JAK TO ZAČALO - ON

Když jsme v srpnu Honzíkovi dali k narozeninám jeho vysněný kurz jízdy na koni, tušil jsem že se mu to bude líbit. Když jsem pak na podzim začal jezdit i já (jen jako zimní doplněk k letnímu jachtingu), netušil jsem že mě to chytí a už nepustí. Když jsme začali navštěvovat kurzy přirozené komunikace s koněm u Freda Bednáře v Domašově, objevili jsme úžasný svět koní naplno. Takže když Silva začala hledat v inzerátech koně ke koupi, už jsem tušil že jednoho krásného dne – až se s koňmi pořádně naučíme, třeba tak za rok…

… si nějakého koně sami koupíme. Netušil jsem, že zatímco my hledáme v inzerátech koně z Chomutova či Českého Těšína, o pár vesnic dál právě mají na prodej čtyřletého valáška. A že by byl k mání za dobru cenu, a že je opravdu pěkný, špatným jezdcem nezkažený – a tak jsme se na něj jeli v sobotu do Lukovan podívat. Vešli jsme do stáje a rozkoukávali se v tmavé chodbě, zašli za roh a za druhým vykukovala hlava pěknýho koníka – ten by se mi líbil! Jdu dál, abych našel toho na prodej, jenže paní Nováčková zastavuje a říká – to je on! Kouknu na Silvu a vidím, že se do něj okamžitě zamilovala, stejně jako já. Aniž bychom si cokoliv řekli, je rozhodnuto. Spočítáme rodinné finance a pokud to bude aspoň trochu vycházet, je náš.

Divná věc – ještě před půl rokem mě koně vcelku nezajímali - a dnes; asi navždycky si budu pamatovat ten první pohled na něj, jak na nás vykoukla z tmavé chodby jeho hlava se zvídavýma očima - takový pocit radosti jsem zažil naposledy snad jako malé dítě J.

Prostě - máme nového člena rodiny!

Tomáš

JAK TO ZAČALO - ONA

 Seminář „B“ v termínu 11.-13.4.2008 – aneb „Flexibilita“

Seminář byl skvělý – jak také jinak, ale ve stínu poslední události sobotního večera se mi vše ostatní stejně nějak ztrácí v oparu…. Byli jsme se s Fredem podívat v Lukovanech na koníka, který byl náhodou na prodej a nějakou další náhodou se o tom Fred dozvěděl…

Po Fredově „popisu“ – výška asi jako Kortéz, v typu Dony – valášek, asi čtyřletý ryzáček… „To přece nemůže být pravda!“ říkám si…. Super velikost a barva, navíc to konečně není na druhém konci republiky!!!!

No nechci se těšit zbytečně, tak si ho radši ani moc nepředstavuju a nenasazuju laťku moc vysoko…ale jen do té doby, než jsem ho uviděla! Značka IDEÁL! A stejně, nebo tak nějak podobně, zapůsobil i na Tomáše. Že by konečně? Vypadá to, že i Tomáš by ho bral….JUPÍÍÍÍ!!! Tak ještě zjistit cenu – a tady se ze strachu, že to celé zase „umře“ na financích moje nálada vytrácí, kdo ví kam…No, necháme to na Fredovi a jsme mu za to moc vděční. Přece jen - nám by se dalo nakukat cokoliv…

V neděli večer už je o ceně jasno – minimální oznámená cena se nezdá až tak šílená, to by snad ještě šlo, říkám si a tajně začínám opět doufat – a spoléhat na mou jedinou zbraň – totiž, že se koník Tomovi také líbí. Podpořena Fredovou poznámkou, že je to dobrá cena a že kdyby to byl jeho kůň, tak ho za ni neprodá, už se začínám těšit jako malé dítě.

V pondělí Tom počítá a počítá – už to trvá tak dlouho, že propadám panice, že nám ho nakonec někdo na poslední chvíli“ vyfoukne“… Postupně mi začíná být už i špatně, nálada mizerná, protože já jsem rozhodnutá, že ho chci! To jsem si teda myslela, že je Tomáš víc odhodlanej a rozhodnější!!! Už to přestávám radši řešit – protože buď se z toho zblázním – nebo Tomášovi něco udělám (ani jedno není dobře, ale už to nezvládám přemáhat, prostě je to silnější než já!)!

Ale večer přichází naprosto SQJELÁ sms od Freda – s telefonním kontaktem na majitele a sdělením, že už mu oznámil, že koníka tedy berem (ten pacholek Tomáš mi to ani neřekl), a my že si máme jen domluvit detaily celé transakce…

JO, JO! – JE TO TU! – kupujeme koníka – NAŠEHO KONÍKA!!! – a tím začíná asi další etapa našeho poněkud ztřeštěného života. No, však jen počkejte, až ho uvidíte….!

Ona ta Fredova sms byla skvělá nejen obsahem, ale i textem. Začínala jako reklama na zabezpečení auta Construct:

Telefoňy czyslo, pyzte si: 606 xxxxxx. Uz jsem s nim mluvil a rekl mu ze konika berete. Podrbnosti si dohodnete sami, smlvu kdztak mme.

Tak jsme teda panu doktorovi zavolali a dohodli podrbnosti a v úterý 15.4.2008 Fred zapřáhnul přívěs za hlučícího bezvýfukového „Dědka“ a dojeli jsme si pro koníka do nedalekých Lukovan.

         Silva