Obsedání Lipánka

8.6.2008

Tak máme za sebou první pokusy o svezení na hřbetě. Začalo to voděním na vodítku, první borec byl Honzík, kterého vodil Fred.

Pak jsme se postupně vystřídali. Já jsem vodila Toma a skončilo to jedním výrazným uleknutým Lipánkovým skokem, o kterém dodnes nevíme, proč k němu došlo, ale ta modrá noha po jeho doskoku mě bolela celkem dlouho…! Pak vzala Jitka mě, ale musím se přiznat, že jsem si to s tou bolavou nohou moc neužila…

11.10.2008

Další pokusy už probíhaly v ohradě, při našich návštěvách jsme se střídavě vodili, také ven na procházku už jsme občas vyrazili na vodítku i s jezdcem na hřbetě. A pak přišel 11. října 2008 první pokus o samostatné ježdění - bez vodiče. Bylo to úžasný, sice to bylo hodně na Lipánkovi, kterým směrem se půjde, ale hlavní je, že jsme se nakonec domluvili :-)

26.10.2008

A tak začalo naše „ježdění“. První velká akce byl Seminář 26.10.2008 – skoro celá neděle probíhala „ze hřbetu“ a na jedné otěži – o to bylo naše snažení veselejší, pracovali jsme už na konkrétních úkolech – slalom mezi kužely a barely, klusat určenou trasu pokud možno rovně bez kličkování apod. Ale nakonec jsme dostali od náčelníka pochvalu, takže jsme si vedli asi vcelku dobře.

1.11.2008 – od dnešního dne máme skutečně jezdeckého koně :-)

Dalším jezdeckým počinem už byla první vyjížďka do terénu!!! – k mému zklamání probíhala téměř celá už potmě, ale i to jsme nějak přečkali (i když to bylo provázeno mým občasným brbláním a sakrováním). Kromě jediného pádu v naprosto nečekané situaci, ani ne za jízdy – ale v době klidu, jsme ani neutrpěli žádnou újmu na zdraví, jen Lipánek byl z té hodinu a půl trvající tůry tak unavený, že další den jsme šli na procházku jen na vodítku a i tak si cestou lehnul a po procházce ležel a odpočíval i v ohradě. Skoro jsme se polekali, jestli mu něco není – ale za půl hodinky už zase lumpačil a kousal ostatní koníky…. (Více informací o noční vyjížďce si přečtete v článku "O Ponocném Hubertovi a uprchlé Lišce" ihned jak ho dopíšeme a bude publikován).

9.11.2008

Tak a pomalu došlo i na Listra. Práce s ním jde ze země poměrně dobře tak nám to nedalo a řekli jsme si, že je škoda na něm nejezdit, když už na to byl zvyklý. Opět byl prvním odvážlivcem, který se nechal vodit Honzík (skoro to vypadá jako bychom naše dítě používali k pokusům….). Ale proběhlo to naprosto v klidu, a tak jsme se další den vystřídali i my s Tomášem. Ten nakonec nevydržel a testnul Listra i samostatně v ohrazeném prostoru a vypadá to nadějně. Akorát vzhledem k faktu, že je ještě stále oproti původnímu plánu hřebec – a asi bude až do jara – tak nevím jak ho budeme zastavovat až se v něm někde na vyjížďce ozve jeho „hřebčí JÁ“!!!